Co tě napadlo jako první, když jsi poprvé stála pod Araratem? Bylo to spíš: „To dám!“ nebo „Co tady sakra dělám s batohem větším než já?“

Poprvé jsem si říkala, že je škoda, že mi někdo řekl, jak vysoká ta hora je – opticky mi totiž nepřišla zas tak velká. (Přešlo mě to rychle. 😅) Ale snažila jsem se té myšlenky držet celou cestu:Je to jen v hlavě!

Jak vypadá horské ráno na Araratu?

(Budí tě slunce, vítr, mráz…)

My jsme měli na rána štěstí – skoro každé nás vítalo sluníčko. To dodalo nejen trochu tepla, ale hlavně dobrou náladu a chuť vyrazit zase o kousek výš.

Kdy ti došlo, že tohle nebude žádná wellness túra? Nebo nedošlo?

(Když ti došla voda? Dech? Nebo nálada?)

Že tohle nebude pohodička, mi došlo ve druhém výškovém táboře během aklimatizace. Byla zima jak v mrazáku. A když jsme pak šli na vrchol, tělo už říkalo „NE“, ale hlava ho musela dotáhnout.

Který moment byl tak šílený nebo vtipný, že ho budeš vyprávět ještě za deset let?

Vtipných momentů bylo spoustu – byli jsme skvělá parta, takže o zábavu nebyla nouze. 😄 Ale debaty s našimi guidy mi budou zlepšovat náladu ještě dlouho. Ty fakt stály za to.

Když jste dorazili na vrchol, co v tobě převládalo – zklamání, nebo spíš úleva, vděčnost, nadšení, hrdost?

Na vrcholu to byla obrovská euforie a vděčnost. A oboje se projevilo slzami v očích, když jsem udělala první krůčky dolů.

Na co ses těšila nejvíc během sestupu?

(Sprcha, jídlo, postel?)

Hlavně na to, že budu už konečně dole. 😅 Po nějaké době se ta cesta dolů zdála nekonečná a začaly se ozývat všechny bolístky posledních dní.

Jaký pocit na Araratu byl pro tebe nejsilnější?

(Nejlepší i nejhorší – klidně obojí.)

Nejsilnější pocit? Paradoxně až při sestupu z vrcholu. Všechno mi začalo docházet. Měla jsem v sobě radost, úlevu, vděčnost… všechno najednou.

Co bys vzkázala lidem, kteří se bojí, že „na to nemají“?

(Těm, co mají doma kecky a chuť, ale žádný plán?)

Zeptej se sám sebe, proč si myslíš, že na to nemáš. Jestli je to jen strach, a ne zdravotní stav nebo zásadní překážka, kašli na něj a jdi do toho!
Stejně nebudeš mít čas se bát – v té partě a s těma guidama prostě jedeš.

Kolik vrstev je tak akorát, aby ses hýbala?

Já jsem šla nahoru ve třech vrstvách, ale jsem otužilec, takže to ber s rezervou 😄 Nejlepší je vyrazit nalehko a vrstvit podle potřeby.

Kdybys měla vytvořit emotikon pro Ararat, jak by vypadal?

Hořící, plačící, zmrzlý muž. 😂🔥🥶

Jaká jedna věc ti nejvíc chyběla a příště si ji určitě vezmeš?

Určitě slabší rukavice na první část výstupu – nebyla ještě úplná zima, ale bez rukavic to bylo nepříjemné.

Byl Ararat víc o nohách, hlavě nebo žaludku?

Jednoznačně o hlavě. Nohy dělají, co jim hlava dovolí.